Utíkáš tou cestou dlouhou,otáčíš se a voláš-lásko stůj,hola,
nemůžu,to podzim mě volá,
podívej,ta líska u brány je už skoro holá,
cestička zlatem dlážděná ze žlutých lístečků spadlých na zem,
volá nás právě sem,
cestička z červených jeřabin svedla nás dohromady
a my spolu ruku v ruce jdem,
za láskou,za štěstím a podzimním sluníčkem,
v dlani skrýváš překvapení s růžovým hrníčkem,
tři kostky cukru prosím,šeptám,když naléváš mi kávu,
ve tvých očích čtu tu nejkrásnější zprávu,
stojíme pod stromem,co objímá nás
a dává nám nahlédnout do své čisté duše,
co je to láska ženy a muže,
usmíváš se a lehce se dotýkáš mých rtů vonících kávou,
obrazy přede mnou hoří pod ohnivou lávou
a ty jsi tu se mnou a lehce se dotýkáš mých dlouhých vlasů
a spolu vnímáme tu úžasnou podzimní krásu
a stromy se sklání čím dál níž a odkrývají svou nahou tvář,
bez listí a přesto pyšné a hrdé,jde z nich síla a barevná zář,
poslechni své srdce a dej mu to,co chce,co si přeje,
cestička barevným listím dlážděná tě pod nohami hřeje
a když pohlédneš vzhůru,uvidíš slunce mezi mraky jak se na nás směje,
zamáváme mu na pozdrav a pak vezmeme se za ruku
a půjdeme dál po té cestě lásky,která nás podzimem vede…
2024 ©