Líbí se mi ten o všednosti dnů. Od Wericha. On má vůbec spoustu moudrých myšlenek. Jeden čas jsem ho nesnášela, protože herci a osobnosti ho příliš zbožšťovali (myslím že paní Werichová s ním přes jeho moudrost měla nelehký život
, páč byl docela samorost) - ale je fakt, že co myšlenka, to perla, takže, Werichovy myšlenky beru na sto pro.
Ještě mě zaujal ten o vesmíru a otevřených dveřích. Páč něco na tom je. Jenže! To vlastně znamená, že se člověk může klidně přestat snažit, protože sám nic neovlivní. Což je docela podkopávaující teorie. Která se mi předvedla několikrát v praxi, v té mé nové práci.