Ahoj lidičky! Tak je to tady!Po roce jsme se opět dočkali adventního času, kdy vytahujeme ze skříní a krabic všechny možné vánoční dekorace, světýlka, malé vánoční svítící stromečky a spoustu dalších věciček, které máme rádi a které se nám líbí.Zdobíme si byt nebo dům a po večerech chodíme s radostí ven a obdivujeme nazdobená barevnými světýlky a hvězdami okna ostatních.Díváme se po ulicích a je nám krásně při pohledu na svítící ozdoby ve tvaru zvonečků, vánočních komet a mnoha dalších věcí, které jsou rozvěšené na pouličních lampách.Ano, je to nádhera a pokud je venku ještě k tomu napadaný sníh, vyvolává to ve mně velmi krásný pocit a tak se brouzdáme sněhem v ulicích a obdivujeme všechnu tu krásu včetně ozdobených vánočních stromečků, které tam venku stojí a září do tmy v celé své prosté nebo vznešené nádheře.Občas se někde zastavíme, díváme se kolem sebe a je nám příjemně na duši.A taky vzpomínáme na svoje dětství a případně mládí jaké to všechno bylo, na co všechno jsme se těšili, co jsme si přáli a víme, že ty vzpomínky nám už nikdy nikdo nevezme a zůstanou pořád s námi.
Letos ale všechno bylo poněkud jiné.Celý rok byl ve znamení nemocí, zmatků, strachu, omezení, nesetkávání se svými blízkými ani s lidmi, se kterými bychom chtěli.Nemohli jsme nikam jezdit, pouze na svoje riziko a spousta lidí se uchylovala alespoň k procházkám do přírody.Ano, příroda, zeleň a kytičky je velký léčitel jak pro tělo tak pro duši.Stačí se procházet, poslouchat zpěv ptáčků, šumění stromů, vítr, který je slyšet v jejich větvích nebo se dívat na klidnou vodní hladinu řek, rybníků nebo jezírek, po kterých plavou labutě a kačenky, občas se nám dokonce může naskytnout pohled na nějakou tu rybu, která vyskočí z vody nad hladinu.A posezení nebo ležení venku v trávě na sluníčku, to dokázalo teprve nabíjet energií! A najednou je tu advent.
Víte, přemýšlím kolik lidí se ho vlastně letos nedožilo kvůli nemoci Covid - 19, která v letošním roce zasáhla celý svět.I tady u nás v České republice onemocnělo spousta lidí, mnoho jich skončilo v nemocnicích a někteří se z ní už ani nevrátili...Zákeřná a zlá nemoc, která bere zdraví na dlouhou dobu.Nemoc, která ale bere i životy...Jsou mezi námi ale i šťastlivci, kteří zatím neomocněli nebo nemoc prodělali pouze s lehkým průběhem, ani o tom neví.Až když se nad tím zamyslí a uvědomí si, že jim před nějakou dobou nebylo zrovna dobře, cítili se unavení, chtělo se jim pořád spát, prostě bylo jim divně, ale za pár dnů to bylo pryč, tak si řeknou, že už tu nemoc asi měli.
Sama moc dobře vím, o čem mluvím a nevyhnula jsem se ani nemocnici.Naštěstí mne za čtyři dny pustili domů.Je to velmi těžké a složité období, které bohužel neskončí za pár dní, pokud máte těžší průběh a rozhodně to není žádná chřipečka.Už bych to nechtěla nikdy zažít.Bohužel, mnoho lidí to stále podceňuje, zlehčuje a myslí si, že o nic nejde.Pochopí, až tu nemoc dostanou...
Nechci tu psát ale o nemocech.Chtěla jsem se jen spolu s vámi zamyslet nad situací, která letos nastala, nad životem, který není vůbec taková samozřejmost jak si mnozí myslí, ale může skončit v pár minutách každého z nás.A tak, když jsme letos ozdobili vánočními barevnými světýlky okna a viděla jsem je pak rozsvícená, říkala jsem si, že vlastně mohu být ráda, že jsem se toho vůbec dožila...A tak jsem v tom všem opravdu ráda, že jsem mohla vytáhnout ty vánoční ozdoby, dekorace a svíčky, něco udělat a radovat se z toho právě začínajícího adventu.
A tak vám všem přeji, buďte zdraví, šťastní a užívejte si ten krásný adventní čas.
A tahle písnička se k tomu letos opravdu hodí.
Ewa Farna - Vánoce na míru
2024 ©