Ahoj všichni přátelé mého blogu!Ráda bych se s vámi dnes podělila o příhodu,která se nám stala minulý týden.Nebude to veselé čtení,ale bohužel,takový je život.
Den 17.9. byl pro mě smutný a zasmušilý a přestože občas vysvitlo sluníčko,na náladě mi to moc nepřidalo.Ptáte se,co se vlastně stalo?Ten den umřela naše zrzavá kočička Míca.Nemusela umřít.Byla to mladá,krásná,učenlivá,hravá a zdravá kočka,která umřela pod koly bezohledného řidiče auta.Nebudu vám popisovat ten šok a smutek,když jsme se to dozvěděli,ale přinutilo mě to opět se zamyslet nad chováním některých lidí.
Říká se,že kočky mají více životů,ta naše měla bohužel jen jeden.Zabila ji bezohlednost lidí,kterým ona věřila a byla zvyklá na jejich lásku a péči.Věřím na osud a vím,že člověk,který něco takového provedl a pak navíc bez mrknutí oka ujel pryč,nezůstane ušetřen a časem se i jemu přihodí něco ošklivého,co ho zasáhne.Nepřeju nikomu nic zlého,ale takoví lidé by měli být potrestáni a když ne zákonem,tak životem a vlastním osudem.Naší Míce už to sice život nevrátí,bude dál odpočívat na obláčku něhy ve zvířecím nebeském království,obklopená andělíčky,ale mělo by to tak být.
Zvířátka se nemohou bránit,neumí mluvit a v mnoha věcech spoléhají většinou na člověka,kterému věří,pokud jim umí dát lásku,něhu,porozumění,dokáže mu zajistit potravu,pití a hezký klidný domov.Kočičky se umí člověku odvděčit svojí láskou,spokojeným vrněním,společným hraním,mazlením a spoustou dalších věcí,které dotyčnému dokážou vykouzlit úsměv na tváři.Lidé by neměli být tak bezohlední a myslet jen sami na sebe.Ale že vůbec divím tomu,co se stalo...Dnes lidé sedící v autech srazí člověka,i když je třeba na přechodu a ujedou pryč jako by se nic nestalo,což teprve,když se jedná „jenom“o zvíře.Ale i to zvířátko chce žít.Je to živý tvor a má právo na život,na slušné zacházení,na lásku...Jak mohou takoví lidé s klidným svědomím žít dál...?Nechápu to.
Večer jsem seděla u počítače a úplnou náhodou jsem narazila na stránky jednoho Občanského sdružení na ochranu kočiček i jiných zvířátek,kde právě probíhala aukce,která ten večer měla končit.Brala jsem to jako shodu náhod,osudové znamení,že jsem tento den něco takového našla.Neváhala jsem a v aukci si koupila polštářek.Mojí malou finanční částkou pomůžu aspoň ostatním živým kočičkám,které potřebují péči,jídlo,zdravotní pomoc a které chtějí taky žít,tak jako to chtěla ta naše.Tímto skutkem se mi aspoň trochu ulevilo,protože jsem věděla,že to co dělám je správné a zároveň to bylo na památku naší Mícy.
Vzpomínáme na všechny ty chvíle,které jsme s naší číčou prožili.Byla ještě malé koťátko,když se u nás objevila a my si s ní užívali všechny radosti jejího i našeho života.Netušili jsme,že nám všem bude dopřána jen tak krátká doba ke společnému životu,radostem,hrám,zábavě,focení a vzájemného objevování toho našeho a kočičího světa.Míca umřela 17.9.2013.Bylo jí 1,5 roku.Ať se na bílém obláčku něhy a nevinnosti dívá dál z výšky na ten náš svět a jednou třeba dokáže odpustit tomu,kdo jí tak ublížil...
Jana Kirschner-Pokoj v duši
2024 ©