Co je to láska...?

Ahoj lidičky! Před časem jsem se dostala do situace, že jsem musela opravdu přehodnotit slovo láska.Láska - co to je vlastně láska?Každý o ní mluví, každý ji prožívá, ale pro každého má jiný význam.Nejkrásnější na lásce je ta prvotní zamilovanost, kdy po tom druhém toužíte tak, že nemůžete spát, nemůžete se dočkat toho, až budete spolu, až se vás dotkne, až vás políbí...Běží za vámi kilometry skoro bos a po cestě vám natrhá a přinese plnou náruč bílých kopretin, když vás vidí, rozběhne se k vám a už z dálky rozevírá svou náruč, aby vás mohl obejmout a políbit, snesl by vám modré z nebe, nic mu není pro vás zatěžko udělat, jste pro něj jeho jediná láska.Ano, tohle je ta pravá láska.Ale láska či spíše zamilovanost časem vyprchá, najednou máte možnost trávit spolu spoustu času, děláte spolu všechno, co chcete a přitom nemusíte mít skoro žádné peníze, ale všechno je pro vás hračka, maličkost, všechno s lehkostí lásky překonáváte.A tak to může trvat prvních pár let.Taky se tomu říká láska, ale už v tom není ta vášeň, zamilovanost a všechno to, co bylo na začátku, ale pořád je to láska, která se jenom prohloubila.Věřte ale tomu, že i když je všechno zalité sluncem, jednou se ta první větší krize dostaví.Kvůli blbosti, kvůli tomu, že už najednou nejste tak často spolu, přestože jste spolu každý den, neděláte společně všechny ty věci, co před tím, hledáte na tom druhém první mouchy, chyby, vadí vám jeho lenost, laxní přístup k určitým věcem, nevšímavost, to, že sedí celé hodiny u počítače na úkor jiných věcí, které jsou přece daleko důležitější nebo že neudělal to, co po něm už celé roky chcete.Začínáte si připadat jako služka, taky začnete řešit peníze a vy zjišťujete, že pro něj znamenají mnohem víc než vám říkal - kde se v něm sakra vzala ta lakota, od kdy řeší takové prkotiny, vůbec si neuvědomuje, kolik co stojí, je nevšímavý, nenapadne ho koupit vám něco, po čem tak dlouho toužíte, protože vás vlastně vůbec neposlouchá a když něco řeknete, nebere to vážně, vlastně není vůbec originální, nemá žádné nápady, čím vám fakt udělat radost třeba na vánoce - čožpak to neříkáte vlastně celý rok a vždy se smějete a vy mu říkáte - napiš si to a pak se těšíte, až pod stromečkem něco z toho najdete a nic...Hlavně, že dostanete 5 sprchových gelů a 3 šampóny, takovou blbost.Naštěstí to skóre něčím možná vylepší, ale to, co jste od něj čekala, to stejně není, i když nějaké to překvapení tam bylo.Chlapi jsou prostě zvláštní stvoření.

Láska a jsme u toho  zase.Co je to vlastně láska? Každý ji někdy v životě prožije, někdo ji prožívá zrovna teď a je nesmírně šťastný, ale vlastně stačí být jen  tak obyčejně šťastný, protože ti jiní, kteří ji právě nyní prožívají, mohou být pro změnu zase něšťastní.Najednou se mohli dostat do situace, kterou nechápou, vůbec neví jak a proč se některé věci staly a proč se najednou se svou drahou láskou baví o rozchodu.O čem se to vlastně mluví?Co vám to najednou předhazuje?Proč se chová jak hajzl a ten největší kretén, vždyť to byl ten nejhodnější chlap jakého jste kdy měly.Co vám to vlastně vyčítá?A co po vás vlastně chce?On už vás nemiluje...?Má vás rád...To je sice hezké, ale to není opravdová láska.To se celou tu dobu přetvařoval nebo co?Proč vám vyčítá věci, které byly vždy tak samozřejmé, nikdy je neřešil, proč mu vadí najednou něco, co po vás nikdy vlastně nechtěl a nikdy vám to nenadhodil či vás o to nepožádal?Co se to s ním tak najednou stalo, přepnul se mu mozek nebo co...?To, že je vás miláček?Člověk, kterému jste tolik důvěřovaly, pro kterého jste všechno s láskou dělaly a s pečlivostí sobě vlastní jste se o něj staraly?A jemu je zatěžko udělat to něco málo, co po něm chcete, pro vás?Ale vlastně nejen pro vás, vždyť by to dělal pro oba, cožpak to nechápe...?Proč vy byste měly ustupovat od něčeho, co bylo jasně dané a co až do teď fungovalo?Rozejdeme se nebo co uděláme...?Brečí.Dívá se smutně na vás, má mokré oči a po tvářích mu tečou slzy.Díváte se upřeně na něj a nechápete jak něco takového vůbec kdy mohl vyslovit.Vždyť jste spolu přece byli tak šťastní tak co tu mele něco o tom, že on už šťastný není?Ale vždyť se choval naprosto normálně, nic vám ani slůvkem nenaznačil a jiná holka ani ženská v tom není, tak o co mu jde?Stojíte proti sobě a díváte se jeden druhému do očí, ve kterých se stále zrcadlí slzy a myslíte na všechno to hezké, co jste spolu prožili.Pláčete oba, ale ani jeden nedokážete udělat ten první krok k tomu, abyste se objali a řekli jste si, že tohle tedy ne.Nechcete, aby to skončilo!A najednou si uvědomíte jak by vám bez něj bylo těžko, smutno, jak moc by vám chyběl, že už by nikdy nic nebylo tak jako dřív.Sakra, kam jste to dospěli...?Brečíte pořád oba dva a v hlavě máte všechny ty vzpomínky na vaše začátky, na všechny ty krásné chvíle, na první nesmělé polibky, na to jak kvůli vám odešel z domova, rozhádal se s rodiči a už se tam nikdy nevrátil, na to jak jste se spolu dokázali smát i sedět jen tak v kuchyni beze slov a přesto jste věděli, že se milujete.Už nikdy by nic nebylo jako dřív.Proč chlapi jedním šmahem dokážou zničit všechno to krásné, co bylo?Proč aspoň chvíli neuvažují, než vyřknou slova, která je pak mrzí, ale už nejdou vrátit zpět?Bylo by pryč těch tisíce maličkostí, které jste tak rádi dělali spolu a byly tak samozřejmé.Už byste se spolu nikdy nedívali z okna na probouzející se jarní přírodu nebo na to jak padá první sníh, nesledovali byste ptáčky na okně jak vám létají na krmítko, nedívali byste se spolu na komín, kde každý rok sídlí čápi a vy jste spolu vždycky soupeřili, kdo z vás uvidí přilétajícího čápa dřív.Nesledovali byste to jak vám rostou kytičky, ani byste spolu nechodili na zahradu, nesnídali ani neobědvali byste spolu, netěšili se spolu na vánoce a všechny ty věci s nimi spojené.A už by se ani neviděl a nestýkal s vaší rodinou, která ho měla tak ráda a byl pro ně zrovna takovou samozřejmostí jako pro vás.To všechno a ještě mnohem a mnohem víc by bylo pryč.A proč vlastně?Nechcete to, nepřipustíte to, ale vnucovat se v žádném případě nebudete.Máte svoji hrdost, nic jste mu neudělala, to vy jste mu dávala lásku, starala se o něj, podporovala ho a vždy ho vyslechla.Vážil si toho vůbec nebo to bral jako samozřejmost?Nikdy jste se chlapů o nic nedoprošovala, ale tohle by vás hodně mrzelo.I přes jeho některé věci, které se vám sice nelíbí, ale věříte, že se přece jenom víc pochlapí, ho máte ráda a nechcete, aby to všechno skončilo.Pláč vás přešel a cloumá s vámi vztek.Víte ale, že po počátečním vzteku se pak dostaví lítost a vy budete stejně brečet.Ať to dopadne jakkoliv, máte zkažený den a budete mít zkažený i ten další...Jo, zase se dáte do pořádku, ale bude chvíli trvat než to vstřebáte, než mu zase budete moct věřit, v případě, že spolu ještě zůstanete.Ale slova a věty už byly jednou vyřčeny a nejdou vzít zpátky.Je vám to líto, ublížil vám.Bylo to hnusné, sobecké a pokrytecké.Zklamal vás, strašně moc vás zklamal.Jak jen mohl?

Dívá se na vás a je mu to všechno tak líto.Mrzí ho všechna ta slova, která vám řekl.Stojíte, vysvětlujete si, dozvídáte se věci, o kterých jste neměla ani tušení a nechápete, jakými blbostmi se ve své mysli zabýval.Ale vy mu nevidíte do hlavy a on vám nic neřekl, ale stejně to nechápete.Vyčítá vám něco, co sám schvaloval, co se mu líbilo a že jste poslední dobou dělali už málo věcí společně?Je to možné, ale vždyť on je ani nechtěl dělat, tak proč to teď hází na vás?A tak si dál povídáte, stojíte jak blbci místo toho, abyste si aspoň sedli, taky už máte hlad, ale prostě se nejdřív musíte dobrat nějakého závěru, takže, kdybyste tam měli stát do půlnoci, tak tam prostě stát budete, dokud si jasně neřeknete, jestli budete dál spolu nebo si každý půjdete svou vlastní cestou.Sakra, tak strašně to nechcete!On ale taky pořád břečí, tak moc lituje toho, co vám řekl, jak se k vám zachoval a uznává, že je to všechno jeho chyba, že je to prostě v něm a že je tak blbej.Lituje svého chování, svých řečí, je mu líto vás, ale vy stejně pořád čekáte na to, jestli udělá to, co chcete, jestli se zachová jako chlap a udělá ten první krok k vám.Nechci se s tebou rozejít, jsem blbec, říká potichu a pomalu a nesměle vás přitahuje k sobě.Dívá se na vás s očima plnýma slz a šeptá - zkusíš to se mnou ještě...?Po 7,5 hodinách je krize pomalu zažehnána.Už víte, že spolu zůstanete, ale taky víte, že pokud by se ještě jednou mělo něco podobného opakovat, že už mu neodpustíte.Už to nechcete nikdy zažít.Uvědomujete si, že ho milujte asi víc, než jste si myslela.

Láska - proklatá, milovaná, chtěná i nechtěná, osudová, životní, krásná, kouzelná, nenáviděná, vzdálená, ohromující, vášnivá, romantická, něžná, navždy...

Láska může mít v sobě tisíc podob, tisíce krás, tisíce nezapomenutelných chvil i tisíce konců.Tady v tom případě ještě asi bylo pořád tolik lásky, že se ji podařilo vzkřísit a zažehnout nový plamen.Ona ale vlastně nikdy neskončila.Byla tam pořád, jenom už se tak nesmála, jen se tak trochu stydlivě usmívala.Jako by se bála říct ta dvě kouzelná slůvka - miluji tě.Ale možná je říct zatím nechce.Možná později.V každém případě je pro ty dva pořád přítomná.A tak, i když si myslíte, že vám se nic podobného nemůže stát, že je to taková samozřejmost jako to, že si půjdete ráno a večer vyčistit zuby, není to tak.Z toho plyne poučení, že o lásku je třeba se starat a nesmí se nechat usnout na vavřínech.Ne vždy se totiž podaří vyštrachat aspoň poslední zbytky lásky, které tam zůstaly...

Lucka Vondráčková - Láska umí víc

Lucka Vondráčková + Josef Vágner - S láskou nám je líp