Ahoj lidičky! Dnes jsou to přesně 3 roky, co odešla z tohoto světa skvělá, krásná a úžasná Ivetka Bartošová, kterou jsem měla a mám pořád moc ráda.Dovolte mi, abych jí zde opět věnovala malou vzpomínku.Zároveň jsem moc ráda, že jí věnovali hezkou vzpomínku i v pořadu TopStar a Prásk.
Vidím to jako by to bylo včera.Bylo po 11.00 hodině dopolední, seděla jsem u notebooku, svítilo sluníčko a vypadalo to na krásný den, když v rádiu hlásili, že v Uhříněvsi se stala tragédie a nějakou ženu tam srazil vlak.Pak ještě dodali, že podle všeho se jedná o velmi známou osobnost, ale ještě není nic potvrzené, takže k tomu zatím nemohou víc dodat.Hrklo ve mně, Uhříněves, tam přece bydlí Ivetka…, napadlo mě, ale snad přece neudělala takovou hloupost.Bohužel, o pár minut později, přesně v 11.25 se to nejhroznější podezření naplnilo.Jednalo se opravdu o Ivetku.V tu chvíli se pro mě na chvíli zastavil svět.Bylo to jako výbuch.Říkala jsem si proč…, to přece není možné, to je nějaký omyl, to by přece neudělala a proč zvolila tak krutou smrt…?Tisíce otázek jsem měla v hlavě, sluníčko rázem přestalo svítit a to doslova a já jsem brečela jak želva.Slzy mi tekly po tváři a nedokázala jsem přestat.Já jsem tu holku vážně milovala.Od prvních začátků, kdy jsem ji začala vnímat jako zpěvačku, později jsem se zajímala o její osud, život, který vedla, muže, se kterými ji pojil pracovní nebo soukromý vztah.Někdy to bylo krásné, perfektní, mnohdy to bylo skandální.Přesto jsem ji měla pořád moc ráda a byla pro mě zpěvačkou číslo jedna, i když o ní později, v době, kdy pila, říkali, že už neumí zpívat, že si nepamatuje texty, tak i tehdy jsem pořád věřila, že se z toho dostane.Tak ráda bych jí byla pomohla, ale tehdy jsem ještě neměla možnost se k ní nějak blíže dostat a Praha byla daleko.Přesto všechno se vždycky Ivetka dokázala vybičovat k tomu, aby zase přestala pít a dokázala ostatním, že není taková jak se o ní píše, že miluje život, že chce zpívat, protože to ji naplňuje a že chce být prostě jen tak obyčejně šťastná.A tak se dokázala vždycky znovu zvednout, začala cvičit, běhat, zkoušet a opět zpívala.Byla ale často kritizována nejen za svůj zpěv, ale i za výchovu svého syna Artura, který pro ni byl vším.Především kvůli němu se vždycky dokázala znovu vzchopit, dokonce absolvovala léčbu v protialkoholní léčebě, protože si byla vědomá toho, že to pití je špatné a že pak dělá věci, které by normálně nikdy neudělala.Bohužel, bylo to nakonec ale právě to pití, které zničilo její život…
Těžké to měla i s muži.Celý její život se kolem ní točilo spousta mužů, ale ona si vybírala většinou ty nesprávné.Mnoho mužů se chtělo jen přiživit na její slávě, hodně z nich se s ní chtělo jenom vyspat a ten nejhorší a nejposlednější ji chtěl mít jen pro sebe a chtěl ji ovládat, což se mu nakonec podařilo.Jen málo mužů to s ní myslelo dobře, upřímně a chtělo jí pomoct.Na začátku její kariéry se zamilovala do Petra Sepéšiho, s kterým nazpívala několik krásných duetů, ale ani tento vztah nebyl úplně ideální jak se posléze ukázalo.Ivetka ho ale přesto celý život milovala.Pak jí do života vstoupil Ladislav Štaidl.Tento muž mi sice nikdy nebyl příliš sympatický, ale ze začátku Ivetce hodně pomohl.Dostala se díky němu a jeho vlivu do podvědomí posluchačů, diváků, měla spoustu vystoupení a stala se z ní opravdu známá zpěvačka.V té době byla velice krásná, nádherně zpívala a snad byla i šťastná, než ji tento muž začal ovládat a dělat jí ze života peklo.Když byla Ivetka těhotná, Artura nechtěl a nutil ji, aby šla na potrat.Ona to ale neudělala, i když to tehdy neměla vůbec lehké.Nakonec i s Arturem od L.Štaidla utekla, aby měla klid.Pak jejím životem prošlo pár mužů, ale Ivetka jim už nevěřila a chtěla vychovávat Artura sama jen s pomocí své chůvy Goldy, která ji nakonec ale taky pomluvila a zneužila všeho, čeho mohla.Snad v té době, kdy byla Ivetka s malým Arturem sama, začala pomalu pít, prý, aby to všechno zvládla.Ivetka neuměla být ale sama a tak jí společnost dělal alkohol, bohužel, čím dál častěji…
A pak jednoho dne potkala Domenica Martucciho a byla z toho láska jako trám.Vzal Ivetku do Itálie, představil ji jako ženu svého života své rodině, užívali si spolu, společně vystupovali a zpívali a byli šťastni.Domenico chtěl Ivetce pomoct a dělal pro to, co mohl.V té době Ivetka vůbec nepila.Byla šťastná.Bohužel, ani tato láska nevydržela.A pak přišel další muž jejího života a to byl Jirka Pomeje.Úžasný chlap, skvělý člověk, dobrák, snílek, který jí chtěl pomoct, nastartovat znovu její kariéru, udělat z ní opět hvězdu první velikosti a to se mu tenkrát opravdu povedlo.Pod jeho vedením a láskou Ivetka jen kvetla, Jirka jí dokázal přesně říct, co má a nemá dělat a hlavně ji zase odnaučil pít.Nakonec přijel jako princ na bílém koni a Ivetku si s největší láskou vzal.Svatba to byla nádherná, úžasná a přestože měli tenkrát svatební prstýnky jen ze sedmikrásek, věřili oba, že jim jejich láska vydrží už navždy.To by ale nesměl Jirka tehdy odjet do Polska, kde natáčel film...A bylo zle, hádky, obviňování, nedůvěra a Ivetka znovu začala pít.Jak tato láska rychle a krásně začala, tak taky rychle, ale ošklivě skončila.
A pak přišel poslední a ten nejhorší muž jejího života, Josef Rychtář.Nevím, jestli znáte všichni jejich story, ale byla to láska s nenávistí, psychickým týráním, nesvobodou, manipulací, využíváním a cestou ke slávě pro sebe.Nutil ji dělat věci, které nechtěla, zamykal ji doma, nechtěl ji samotnou nikam pouštět, musela ho poslouchat, ovlivňoval ji svými řečmi a falešnou láskou, odposlouchával jí telefon, nahrával si tajně její rozhovory, nutil ji pít alkohol, dával jí prášky, které tajně sháněl na ulici, vlastně mu vyhovovalo, když byla stále pod vlivem.A tak ji v tom mnohdy udržoval celé dny, proto nemohla kolikrát mluvit, nedokázala dát dohromady kloudnou větu a souvisle něco říct.Byla vlastně pořád opilá a zfetovaná.Ke konci jejího života byla nešťastná, hubená, její vlasy byly hrozné, bála se ho, chtěla od něj odejít, dokonce se s tím několika lidem svěřila, ale když přišlo na věc, všechno popřela a nedokázala to, protože se ho bála.A tak dál trpěla.A Zdeněk Macura?Ten jí chtěl opravdu pomoct.V cizině ji vzal k lékaři, nechal jí udělat veškeré zdravotní testy, na jejím těle se zjistila mnohá zranění ať už starší nebo taková, která neměla dlouhého trvání.Chtěl jí zařídit léčení a zajistit pro ni klid.Bohužel, nevyšlo to, neboť J.Rychtář se ji vydal do Itálie hledat na vlastní pěst.Možná se na to ještě pamatujete.Když jsem nad tím vším pak přemýšlela, musela se tou myšlenkou na sebevraždu zabývat už dlouho.Měla všechno přesně a do detailu naplánované.A chtěla mít jistotu, že to vyjde.Tentokrát žádná demonstrativní sebevražda, ale krutá pravda.Sice do poslední chvíle říkala, že Pepu miluje a že je šťastná, ale to byla jen póza, protože to musela říkat.Myslím, že tím, co udělala a k čemu se rozhodla, se chtěla J.Rychtářovi pomstít.Jak jinak si vysvětlit, že to udělala přesně v den jeho narozenin – 29.4.Zřejmě chtěla, aby měl celý život výčitky, aby si uvědomil, k čemu ji dohnal a místo oslavy narozenin musel prožívat smutek a pláč, tak jako ho v posledních dnech musela prožívat i ona sama.To samé datum se objevuje jako den smrti i u P.Sepéšiho, který zahynul tragicky na kolejích a kterého nikdy nepřestala milovat.A to samé datum zvolila pro svoji vlastní smrt a vybrala si k tomu taky koleje.No řekněte, není to zvláštní souhra náhod?Podotýkám, že v té době byla úplně střízlivá a neměla v sobě ani kapku alkoholu, ani nebyla pod vlivem žádných prášků.Zajímavé je, že tento den ji zapomněl Josef Rychtář při svém odchodu zamknout…
Josefu Rychtářovi dávám největší vinu za její smrt.Neustále sliboval jak jí pomůže, jak se o ni postará, jak ji odveze na léčení, jak se postará o to, aby přestala pít...a neudělal nic.Naopak jí v alkoholovém oparu stále udržoval a dělal všechno pro to, aby se neléčila.Když se pak stalo, co se stalo, dělal ze sebe chudáka, pořád opakoval jak ji miluje a miloval, před kamerou uměl téměř na povel brečet a obviňoval všechny ostatní.Myslím, že si o tom může udělat obrázek každý sám.
Jsou to už tři roky, ale Ivetka mi stále hrozně chybí.Její písničky si doma pouštím dost často, abych slyšela ten její čistý a nevinný hlas, abych se zaposlouchala do jejích krásných písniček, kdy byla ještě šťastná nebo si prostřednictvím jejích posledních písniček uvědomila jak už byla v té době nešťastná, co do těch písniček všechno dávala a jak procítěně je dokázala zazpívat.V těch jejích písních to všechno je.Láska, nevinnost, štěstí, radost, smutek, i neštěstí.
Snad je Ivetka v tom nebeském království mezi anděly, které měla tak ráda, už konečně šťastná a její dušička našla pokoj a klid.Snad se tam prochází v růžové zahradě plné květin, stromů, voňavých keřů, motýlů, slunce a barevného štěstí, obklopená andílky a nebeskou všeobjímající láskou.Možná se tam už potkala i se svou první láskou a mají si znovu co říct.
Ivetko, stále na Tebe vzpomínám, ale to Ty přece víš. Buď šťastná aspoň nyní...
Ivetka Bartošová - Už jsem za vodou
Ivetka Bartošová - Nejlepší hity 1983-2013
kdy nesmaže z paměti. 
2024 ©