Jsi anděl s něžnou tváří a já jsem tvoje květinová víla,
sedím tu s tebou v kapradí a cítím jaká je láska síla,
mluvíš a tiše se usmíváš, jsme si stále blíž,
toužím po tvé blízkosti, snad nejsem ti na obtíž,
jemně hladíš moji tvář a říkáš slůvka, která hřejí,
kdybys jen věděl, co všechno si přeji…
Nevnímám bolest, jen teplo tvé lásky, které mi dává sílu,
díváš se na mne jako na svou bohyni a vílu,
to teplo lásky cítím z každého tvého slovíčka,
toužím být aspoň na chvíli jenom tvoje holčička,
tvé ruce hřejí a ve tvých očích vidím něhu,
ruku v ruce spolu jdem po bílém sněhu
a studený vítr bičuje moji i tvoji tvář,
vím, že nejsi žádný falešný hráč.
Jsi anděl, co na zem slét a já tě našla,
loukou plnou květin, ale i překážek jsem k tobě došla
a tys mě vzal pod svá ochranná křídla a poskytl mi radost i útěchu,
srdíčko mi buší strachem i touhou, všechno děláš tak klidně a bez spěchu,
těším se na tebe pokaždé, když bereš mě pod svá ochranná křídla,
v tu chvíli jsi jenom ty,můj anděl a já,tvoje květinová víla.
Tvé něžné dotyky a jemná pohlazení mluví za vše, ani nemusíš nic říkat,
nejsi z těch, kteří začnou ženu hned svlíkat,
pohledy očí i duší dává nám víc než můžeme si zatím dát,
vím, že s tebou se nemusím ničeho bát,
zamilovaná, to ty jsi rozehřál moje srdce,
nečekala jsem nic, přesto dostala jsem více,
toulavá láska a touha po štěstí zasáhla tebe i mne,
jedna a jedna jsou přece dvě,
neptej se na nic, ani já se nebudu na nic ptát,
hlavní je, že vím, že máš mě rád,
nemusíme se nikomu zpovídat, jen my víme jak to všechno je,
že láska to je jedna a jedna a to jsou přece dvě.
Nikdy neuvidíš, co dělá anděl, když zůstane sám,
komu zpívá tklivou píseň lásky a říká, své srdce ti dám…
2025 ©