KOČIČKA-MODELKA
Byla jako modelka,uměla zapózovat i si s námi hrát,
chtěla se mazlit i v posteli s námi spát,
uměla rozveselit a každý ji měl rád,
co komu udělala,
že musí už na nebeském obláčku spát...?
Proč někdy osud tak krutý je,
proč naše kočička jeden den žila
a další den už nežije,
proč ten,kdo zavinil její konec zůstal nepotrestán
a jel plnou rychlostí pořád dál,
ale ani on nezůstane bez trestu,
osud si s ním ještě dost nepohrál...
Byla jak modelka,ta naše Míca,
uměla si sednout,postavit se a podívat se do foťáku
svýma očima jako korálky,
v tu chvíli jsi zapomněl na oči Ivety i Natálky,
byly upřímné a neznaly zlobu ani výčitky,
v zahradě pobíhala po zelené trávě a dívala se
s dětskou nevinností na kytky i motýlky
a teď tu není,
už nikdy nepohladíme její heboučký kožíšek
a nepřivineme ji k sobě,
bude se po ní stýskat nám všem,nejvíc ale tobě,
byla mazel na dlouhé večery
i na každý obyčejný i neobyčejný den,
rozdávala radost,něhu a lásku,
když vrněla nám spokojeně v náručí,
nikdo netušil,jak osud se vším zatočí,
když náhle přišla ta zlá a krutá paní,
co nedopřála naší Míce klidné spaní
a Bůh odvedl ji cestičkou lásky do nebe,
kde na ni čekali bílí andělé,
posadili ji na obláček něžný a heboučký jako sama byla,
aby se z výšky mohla dívat na místo,kde žila
a pak za ní přiběhla ostatní zvířátka,
která žila v tom nebeském království,
aby nebyla sama,
aby dál byla modelka a dáma,
my však nepřestaneme se nikdy ptát,
proč se tohle muselo ten den stát,
v našich srdcích a vzpomínkách bude žít pořád dál,
bohužel,osudu nikdy nikdo neutekl,
nikdo nad ním nevyhrál...
2024 ©