LEDOVÁ KRÁLOVNA
Krásná, ale krutá byla,
v zemi sněhu a věčného ledu žila,
dlouhé černé vlasy až na zem měla,
dělala vše, co si zamanula,
její černé uhrančivé oči zasáhly rázem
srdce všech mužů, po kterých zatoužila,
když střípek ledu do jejich očí padl,
aby se sama nenudila.
Byla to ledová královna,
krásná, že byl to až hřích,
její rty tak svůdné, ale ledové,
neznaly upřímný smích,
když dlouhýma černýma řasama zamrkala
byla jako panenka,
uhrančivé oči byly ale plné zloby,
nebyla to žádná Bárbínka.
Přesto byla nádherná a muži po ní šíleli,
v jejích uhrančivých očích marně hledali lásku
a přestože poznali jaká je, mnozí u ní bydleli,
její srdce ale neznalo lásku, znalo jen nenávist
a muži marně mezi sebou uzavírali sázku,
kdo ji dokáže rozžhavit,
její srdce ale bylo jako z ledu,
přesto, když ji občas nějaký muž políbil,
cítil na jejích rtech hřejivou příchuť medu.
Žádnému z nich se ale nepodařilo nikdy
rozpálit její tělo, aby hřálo,
aby její ledové srdce roztálo,
aby byla vzrušená a zatoužila po tom, dostat víc,
nikdy žádný z nich kromě pár ledových polibků
nedostal nic
a ona se tajně ve svém pokoji smála,
byla nádherná a hrdá jako skála,
mocná a nedostupná a přesto, každý ji chtěl,
každý, kdo s ní byl, na předchozí lásku zapoměl,
byla jen ona, ledová kráska,
ve které nikdo neuměl probudit vášeň a lásku,
nikdo nedokázal rozpálit a osvobodit tu ledovou krásku
a když jednou na ledovou horu stoupala,
aby se z výšky pokochala svojí mocí,
tenkrát, mezi ránem a nocí,
náhle uviděla něco, co ji přinutilo zastavit,
pocítila žár ve svém těle a nedokázala ho ochladit.
Ta nádherná dívka působila jako z pohádky,
v té zemi sněhu a ledu,
dlouhé blonďaté vlasy jí zářily do dálky
a její ústa měla chuť medu,
když tam na norských fjordech stála,
dívala se do dáli a vesele se smála.
A ledová královna nedokázala od ní odtrhnout svoje oči,
cítila něco, co neznala,
bylo to jako když do jejího těla někdo vkročil,
toužila vztáhnout k ní svoji ruku a do očí jí pohlédnout,
necítila zlobu a nenávist, nechtěla jí ublížit
a střípek svého ledu v jejích očích zahlédnout,
byla tak krásná a vypadala jako anděl
a z ledové královny jako by náhle odcházel ten ďábel,
kterého v sobě měla a kterého tímto okamžikem propustila.
A její ledové srdce náhle zasáhl žár jaký neznala,
blonďatá dívka jí podala svou ruku a krásně se na ni usmála,
dívaly se jedna druhé do očí, ve kterých bylo něco víc,
co ale nikdy nepoznala a ona zatoužila být jí blíž
a když ji ta blonďatá kráska obejmula a něžně políbila,
její rty byly tak horké a ona zašeptala-ty všechno smíš
a když ve vášnivém polibku plném něhy
náhle v celém svém těle pocítila žár,
všechny střípky ledu roztály a v ledovém zámku začal bál
a ve tvém těle byla touha, jakou jsi nikdy nepoznala,
tvé ledové srdce roztálo
a ty jsi tu náhle v celé své kráse stála,
toužící po lásce, pohlazení a polibcích plných hřejivého chvění,
už nic nebylo jako dřív, už to tak není,
ta blonďatá krásná dívka s očima modrýma jako nebe
tě dokázala rozehřát,
lásku, vášeň i žár v tobě rozpoutat,
její krása a láska zasáhla tvoje srdce, které roztálo,
je toho tolik, co se od té chvíle setkání událo,
ona touží po tobě a ty po ní,
střípky ledu kolem padají a zvoní
a tvoje i její krása splývá s krásou norských fjordů
a okolní přírodou plnou sněhu
a tvé srdce už není plné ledu tak jako dřív,
konečně poznáš lásku, upřímný je tvůj smích,
jsi nádherná ve své nahotě, neskrýváš se ve své samotě,
odkrýváš svou pravou tvář i dobré srdce, které máš,
spoutaná milostnou touhou, tvé tělo hřeje
a horké rty mají chuť medu,
jsi tak krásná, když nejsi jako kus ledu,
vášnivá a toužící jsi ve své lásce byla,
svůj sen, který jsi tajně kdysi snila, sis splnila,
to ona ti dokázala dát lásku jakou ti neuměli dát muži,
osvobodila tvé srdce i tělo,
tam na hoře ledu, kde se cesta k fjordům úží,
nikdy bys nevěřila, kolik lásky ve svém srdci máš,
jaký žár a vášeň ve svém těle rozpoutáš,
s blonďatou kráskou splynula jsi v tichu ledové noci
ve víru lásky,
na nic se tě neptala, nebyl čas na otázky,
teď jsi konečně šťastná, už to víš,
máš opravdovou lásku ve svém srdci
a milovat se smíš...