Ahoj lidičky! Máme začátek nového roku a tak jsem si pro vás na úvod nachystala jednu ze svých básní.Vybrala jsem ji záměrně právě teď, protože je venku bílo a padá sníh, tak jak o tom ve své básni píši.Doufám, že se vám bude líbit a co si o tom budete myslet, nechám jen na vás...:)
MRAZIVÁ NEVINNOST
Tenkrát přišla jsi mi jak anděl,
když chodila jsem za dlouhých večerů
a v chladu zimních rán za tebou
a mrazivé vločky sněhu se smály
a já měla v hlavě jen tebe jedinou
a přesto jsem byla šťastná,
že tou cestou za tebou můžu jít,
i ty ses na mně těšila, usmívala ses
a byla jsi šťastná,
že spolu můžeme aspoň chvíli být.
V mrazivém ránu hřály nás dotyky dlaní
i vzájemné pohledy do očí,
mrazivé vločky sněhu dopadaly na sklo okna
a my měly pocit, že svět se s námi roztočí,
ty chvíle štěstí, nevinných dotyků a nejkrásnějších úsměvů
nám už nikdy nikdo nevezme zpět,
tvářičky nám v tom mrazivém ránu i večeru hořely touhou a láskou,
hořel v tu chvíli celý svět
a ty ses smála a oheň ve tvých vlasech se smál spolu s tebou,
je nám jedno, že bez rukavic nás venku ruce zebou
a bílé vločky sněhu lítaly kolem nás
a naše rty se mrazem lepily k sobě,
kde se v té nevinnosti tolik lásky vzalo v tobě
a tys mě dál líbala a tvé dotyky hřály
jak slunce nad Karibským mořem,
proháněly jsem se spolu na zasněžených pláních
vedeni naším bílým ořem,
na jeho hřbetě jsme byly v bezpečí,
i když kolem nás padal sníh,
mráz nám vybarvil tváře do růžova
a když jsme spolu ruku v ruce opouštěly teplou stáj,
říkaly jsem si, že je to škoda
a kolem nás padal bílý sníh a mráz kreslil květy na skla oken,
než jsme přišly do tepla mého bytu,
popíjely jsem horký čaj s citrónem a medem,
poslouchaly tichou hudbu
a držely se za ruku při měsíčním svitu
a sníh dál padal a mráz taky dál kreslil svoje květy na sklo,
ale nám bylo krásně teplo, usmívaly jsme se na sebe,
hřál nás čaj, ale i touha a láska
a bylo nám jedno, kdyby to na nás všechno prasklo,
byly jsme spolu šťastné
a nechtěly jsme na svých setkáních nic měnit,
bylo to hříšně nevinné a pak jsi to jednou chtěla změnit
a láska hořela v tobě i ve mně, i všude kolem nás
a bylo jedno, jestli padal sníh a byl mráz
a naše těla hořela touhou, vášní i dlouhým odříkáním
a my náhle chtěly všechno najednou,
v duchu jsme prosily Boha o odpuštění
i naše lásky, ať nám prominou,
tvé rty byly horké, když jsi mě hladila
a líbala vášnivě celé mé tělo,
i postel hořela nedočkavostí a touhou
prožít tohle milování a dostat vše, co to chtělo,
vášeň i nevinnost lásky spojily se do jednoho tajemství
a my se už víc ničemu nebránily,
svá toužící srdce i těla
jsme před absencí hříšné nevinnosti zachránily,
touhou, láskou a vášní spoutávaly jsme v posteli hříchu
svoje toužící a rozžhavená těla stále víc,
hořely jsme nedočkavostí a vzrušením,
z nevinnosti hříchu nezbylo už vůbec nic,
hořel tvůj klín, tvé rty i nahlížející půlměsíc,
spoutané v pavučině hříšné nevinnosti lásky
líbáme s vášní naše nahá těla,
chtěla jsi to ty, ale i já to chtěla,
jen svědomí nám nedovolilo posunout se z té nevinnosti dál,
láska a touha byla ale silnější,
padly zábrany, padl král
a my se vznášíme ve hříchu lásky
a nevinnost už je zapomenuta,
žhavá láska dala lásce nový směr,
hříšná je každá minuta...
2024 ©