POCTA RŮŽÍM
Takové krásné kytičky a už sklání své hlavičky,
z lásky přinesené, z lásky do vázy dané.
Růže. Jak já miluji růže!
Ta nádherná vznešená květina plná krásy, něhy a vůně.
Ta moje byla z červených velkých růží a malých bílých růžiček.
Škoda, že růže vydrží ve váze tak krátce.
Je smutné pozorovat jak ty nádherné květy sklání své hlavičky, měknou a uvadají.
I proto mám nejraději živé růže přímo na záhoně. Jsou plné života a krásy.
Nejsou vyumělkované a rychleně pěstované jako ty z obchodu.
Ano, taky zvadnou, ale tak nějak přirozeně samy od sebe .
Tak jako všechny květiny, které jsou venku v přírodě.
To je koloběh života.
Život, mládí, rozkvět, stáří a konec.
Růžičky, ty nádherné, skvostné květiny ukážou svoji krásu,
přiblíží nám svoji vůni,
potěší nás a pak pomalu odcházejí…
Tak jako lidé. Jen to u nich trvá mnohem kratší dobu.
Zůstávají těmi nejkrásnějšími květinami.
Jejich krása zůstává v mém srdci a ve vzpomínkách.
Ve vzpomínkách času.
Miluji Tě.
A miluji růže.
2024 ©