POSLEDNÍ MOHYKÁN
Stojíš tu jak poslední Mohykán a chceš,abych to nechala být,
nemůžu,lásko,odpusť mi,ale měl bys už jít,
neodejdu s tebou jak by sis přál,
stojíš tu a ptáš se,co teď bude dál,
slunce už zapadá a večer bude bál,
tak se usměj,lásko,
vždyť včera ses ještě tak hezky smál…
Jak poslední Mohykán zůstal jsi sám,
naposledy tě políbím a klíč tvé lásky ti do dlaně dám,
nezoufej,lásko,nezůstaneš dlouho sám,
my dva jsme však odrostli našim milostným hrám,
kdy vášeň střídala lásku a láska pálila jako sůl
a ty přede mnou klečel jsi na kolenou
a šeptal jsi,bez tebe mě je lásko jen půl,
ale já už nechci sedět na dvou židlích a spřádat tajné plány,
láska se změnila v přátelství a to bude vždycky s námi,
ty však jak poslední Mohykán díváš se na mně
a v očích se ti lesknou slzy,
neplač,lásko,i mně to mrzí,
nemůžu za to,že přišla ona a dala mi to,co ty mi nemůžeš dát,
chci dostávat,dávat i brát,
milovat,toužit a spát v objetí lásky,co zůstává láskou,
i když se rozední,vyjde slunce a začne nový den,
nechci být jen noční touha a tvůj tajný sen,
ještě jednou tě pohladím a teď už prosím jdi,
jak poslední Mohykán hrdě odcházíš,
už jsi to zase Ty…
Jsem ráda, že jsi vyjádřila svůj názor.
2024 ©