PROCITNUTÍ
Tak jako půlměsíc putující noční oblohou skrývá svoje tajemství,
tak i ty,tajemná a krásná stojíš na rozcestí a přemýšlíš,co dál
a zda on už vaši lásku neodvál
a netroufáš si říct,že víš,
stojíš a díváš se na ten kříž,
přicházíš blíž a slzy skrýváš pod víčky,
máš strach,je jedno,zda velký či maličký
a slova lásky zní ti jako balzám na tvou duši
a stejně nevíš,zda tě miluje či ho tvoje návštěva ruší,
v ruce svíráš dopis,co ti dal
a zrovna teď nevíš jak dál...
A on v pařížských ulicích směje se a nepřipouští si zradu,
otevírá vrátka a vchází na zahradu,
na zahradu lásky,kde zbavuje se hříchu,
rozjímá celé hodiny sám v meditačním tichu
a když pochopil,co opravdu chce,oprostil se od tvé lásky,
zavřel vrátka,nebyl čas na otázky
a on pospíchá do víru města,aby se znovu sešel s ním
a mohl mu říct-vyhrál jsi,už to vím
a ty zatím pláčeš a tajně doufáš,že všechno bude jinak
a on se k tobě vrátí,
proč čistá láska se v hříšnou zvrátí,
ale on nemůže jinak,už to pochopil a touží jít dál,
i když si musel přiznat,že lásku k tobě už vítr odvál
a teď sedí v pařížské kavárně s ním a popíjí čaj
a konečně cítí,že teď mu je opravdu fajn,
bere ho za ruku a dívá se mu do očí,
láska o sto stupňů se rázem otočí
a ty stojíš na rozcestí a po tvářích ti stékají slzy,
„promiň mi to“,šeptá v telefonu,“moc mě to mrzí“
a ty se halíš do smutku a nevíš,co na to říct,
pryč je vaše láska,skrýváš svou tvář,nic mu neodpovíš,
sedáš si na zem a jsi jak padlý anděl,co na zem slét,
musíš se vzchopit,tady a hned,
utřít si slzy a na cestu se dát,
snažíš se zapomenout,chceš se zase smát
a pak ji potkáváš na jedné z těch nových cest,
bere tě za ruku a ty ses nechala vést,
nesvítí měsíc,ani hvězdy,ale padá déšť
a ty tam stojíš,díváš se k nebi
a ona tě objímá a šeptá ti I love you
a ty záříš štěstím a máš zase spoustu snů
a když tě poprvé políbila,otevřel se před tebou nový svět
a ona ti vpletla do vlasů růžový květ,
vzala tě za ruku a ty jsi s ní šla,
minulá láska už z tvého srdce odešla
a ty se vydáváš na cestu s ní,tak jako on s ním,
tiše se usmívám a šeptám,
nikomu už to nepovím...
2024 ©