Měsíc na obloze září a hvězdy do noci svítí
a ty jdeš,cestou necestou,
dlouhé blonďaté vlasy za tebou vlají
a podpatky klapou na důkaz mých slov,
už dlouho se mi líbíš,
jsi nádherná,něžná,na pohled nevinná blondýnka,
která se bojí lásky,
s nevinným a plachým dívčím úsměvem,
který neprozradí,co děláš
a kam po nocích odjíždíš,
když tvé podpatky do nočního ticha zní
a tvé vlasy na dálku voní...
Jsi jako víla z království nočního ticha
a šepotu tajných přání mužů,
která ty jedno po druhém plníš,
když v krajkách se na posteli vlníš
v zajetí jejich představ a snů,
v zajetí nocí a dnů,
sama,samotinká,zpytuješ svědomí
a ptáš se sama sebe,co jsi zač,
něžná,zářivá blondýnka,
propukáš v tichý pláč,
nechtěla jsi tak žít,to on za to může,
lituješ všeho a ničeho,
když svlékáš se ze své kůže
a kolem voní růže
a každý z nich říká ti-já tě chci,
už sis zvykla,
nechceš si šlapat po štěstí,
peníze k tobě proudí za práci,která prací ani není,
upadáš v sladké zapomnění,
na chvíli,na hodinku,na celou noc,
už zaplatil,sama mu řekneš pak dost
a ze svého těla budeš smývat další hřích
a z vedlejšího pokoje už slyšíš tichý smích,
kdo už všechno dotýkal se vlasů tvých,
noční ulice je plná hříchu a čekání na lásku,
za kterou se platí,
tvoji skutečnou krásu a povahu nikdo nezaplatí
a ty se ptáš,co já,
připadáš si tak ubohá,
s kabelkou plnou peněz,
za lásku,kterou rozdáváš,
s tělem bohyně,
které prodáváš,
s něžným a nevinným obličejem víly,
z nočního království hříchu a nevinny,
blonďatá krásko,odpouštím ti,
nikdo z nás není bez viny...