Komentář: Iveta

To už je rok, šíleně to letí. Čtu tvůj článek a vybavuji si, jak to bylo. Kolik šancí dostala a promarnila, proč, čekala na nějakou lepší? Někdy šance míjíme, i proto, že nepoznáme, že jde o šance. To se možná stalo i Ivetě. Rychtář, to je kapitola sama pro sebe, myslím, že jako partner stál za houby, špatný muž a špatný partner. Navíc myslím, že i zlý, nevěřím, že jí obstarával prášky a alkohol jen proto, že si to Ivetka přála, ale spíš proto, že ji udržoval v závislosti na sobě. Místo aby s ní zatřepal, zařval na ni, že má myslet na sebe a taky na svý dítě, krmil ji patákama a udržoval ji totálně zblblou.
Artura me ji líto, ale přemýšlím, proč nic nenamítá proti prodeji domu. A proč se mu ten dům možná nelíbí. Protože jej má spojený spíš se zlými vzpomínkami, možná si jej spojuje s mámou, která na něho neměla čas, protože se utápěla ve vlastních problémech, které navíc podporoval její bůhvíkolikátý partner. Artura je mi líto, protože on tu teď zůstal a on se musí potýkat s její ztrátou, a učit se žít svůj život. Přemýšlím, jaké měl rodinné zázemí, otce prakticky nepoznal, matka na něj neměla sílu (a pochybuji, že si na něj udělala čas). Teď to vypadá, že mluvím o Ivetě zle, to rozhodně ne, ale pochybuji, že ve svém šíleném stavu byla schopna mu dát pocit jistoty a zázemí.
Všechno to šlo šejdrem. Je jí škoda, je škoda, že takhle vzdala svůj boj se závislostí, je škoda, že si nedokázala najít dobrého partnera, je škoda, že nenašla přítele nebo přítelkyni, která by ji podržela v nejhorší chvíli. Ale také je možné, že by přátele našla, ale zavrhla je, protože si myslela, že když ji nutí k léčení, jsou na ni vlastně zlí. Těžko říct, přemýšlím, proč udělala to, co udělala, proč žila poslední roky tak, jak žila, co ji vedlo k tomu, aby sáhla po prášcích a alkoholu.
Iveta už nám to neřekne, neřekne to ani svému synovi. Snad je ve svém nebi a třeba je tam s Petrem.