Kdy jsem měla naposled radost? Poslední měsíc si fakt nevybavím, kdy, protože jsem měla pár blbejch dní, které se mě ještě pořád drží, ale protože byl dost dobrý skoro celý rok, tak to beru jako daň za dobrej pocit a doufám, že ty blbé dny přeplynou a zase se zklidní. No, počítám že asi od července, protože ty blbé dny souvisí i s nečekanými výdaji,ale nechci nudit.
Dobrý pocit. Když se mi kupodivu povedlo rozjet DVD, o kterém jsem myslela, že je totálně kaput.
Když jsem konečně namalovala Mnišce do památníku obrázek, který se jí bude asi i líbit (a že mi to trvalo pár týdnů, než jsem se k němu odhodlala).
Že jsem přeryla celou zahrádku a odplevelila ji od travních kořenů ještě předtím, než padla druhá doba ledová (silné dubnové ochlazení
).A někdy se cítím v pohodě, když si pouštím hudbu, protože mám momentálně chuť na poslouchání hudby.
A taky ještě dobrej pocit, když jsem objevila novější pohádku Sedmero krkavců, z roku 2015, a zjistila, že to je pohádka, která má úroveň, ducha, vtip, napětí i humor. Zkrátka pohádka jaksepatří a ne ty výpotky, co plodí ČT každý rok, asi aby naplnila kvóty či co.
Mimochodem, doporučuji ke shlédnutí... opravdu příjemné překvápko.
Jo a taky mám radost, že mi i nadále funguje minitroubička, která mi jednu neděli vzplála (tedy spíš nastřádaný tuk na dně plíšku) a já ji hrdě zalila vodou. Musím však dodat, že jsem předtím vyrvala šňůru ze zdi, neb vím, že elektřina a voda se zrovna nemusí
2024 ©