Nemám ráda,když umírají růže,
když sklání své krásné těžké květy
a dávají pomalu sbohem,
každá květina chce i dává lásku,
i ta za posledním rohem,
nemám ráda,když umírají kytky,
nejkrásnější jsou všechny stejně venku,
když je utrhnete, pláčou,
ví ale,že to tak musí být,
že lidi je trhat budou pro jejich krásu…
A proč většina z nich ve váze tak brzy vadne
nebo někdy vůbec víc nerozkvete,
v noci píšou tichý vzkaz – sbohem,světe…,
potichu odchází,ví to,ale přesto se snaží ještě chvíli žít,
přetrhli jim život a ony by tak chtěly živou vodu pít,
ne,ta ve váze jim nestačí,proto chřadnou,
sklání své krásné květy a vadnou,
svázané a mnohdy drátem spoutané,
ve váze bez lásky nechané.
Ještě máš chuť utrhnout si kytku?
Venku taky zvadnou a odejdou,ale až přijde jejich čas,
do té doby budou vonět a pyšnit se svými květy,
v záři slunce i v kapkách deště,
bude s nimi svět plný krás,
ještě máš chuť přinést si domů z obchodu květiny
nebo jsi je dostala z lásky?
Zvadnou,protože samy lásku nemají,
i když jsi z nich nadšená a budou se ti líbit,
sen o lásce ti možná nesplní,
vůbec nic ti nemohou slíbit.
A růže...?
Druhý den zvadnou,ve váze nemají sílu žít,
samy jsou bez lásky,tam venku s ostatními chtějí být
a rozdávat radost,krásu,lásku a vůni všem,
kdo se k nim skloní,pohladí jejich květy a přivoní si,
pro toho chtějí žít,neboť ten jejich lásku zaslouží si.
Neboj se říct,co si myslíš,když odchází jejich krása,
jen Boží láska je teď pro ně spása,
zlomené,smutné a bez života v popelnici skončí,
škoda té jejich krásy,kterou rozdávaly,
zvadlé a pomačkané se se životem pomalu loučí,
jak smutné je pozorovat vývoj květiny od zrození do smrti,
to jak se s nimi někdy zachází,tvoji duši drtí,
nechtěj růže,které vykvetly,jen proto,že jsou krásné,
nech je volně žít,
můžeš si k nim přivonět,pohladit jejich květy,
i tak je budeš mít,
nechtěj pivoňky,taky jsou krásné a jsou potravou mravenců,
jejich chuť a vůně jsou pro ně a jejich život tak vzácné,
nechtěj ani šeřík,i když tak krásně voní,
v bytě ti vonět přestane a bude tě z něj bolet hlava,
buď rozumná,buď holka,ale i dáma,
zapomeň na kytici,kterou tvůj milý přinese,
protože tě miluje a protože se to má,
jen malou chvíli potěší tvé oči a srdce,
do té doby,než to každá květina vzdá,
potěš se kytičkou fialek,konvalinek,tulipánů,lilií,narcisek
a všech dalších tisíců kytiček,které tam venku kvetou,
ale nech je žít,i ony potřebují k životu lásku,
bez které neumí být.
Slyšíš to šumění větru,když je ticho a tma,
to květiny si mezi sebou povídají a do dálky voní
a v noci v nich tančí víly,které zlatými zvonečky zvoní
a až ráno vyjde slunce,půjdou víly i květiny spát
a tiše budou doufat,že se v noci zase všichni potkají,
aby si spolu mohly povídat a mohly si hrát...