Když umírají kytky...

Nemám ráda,když umírají růže,

když sklání své krásné těžké květy

a dávají pomalu sbohem,

každá květina chce i dává lásku,

i ta za posledním rohem,

nemám ráda,když umírají kytky,

nejkrásnější jsou všechny stejně venku,

když je utrhnete, pláčou,

ví ale,že to tak musí být,

že lidi je trhat budou pro jejich krásu…

A proč většina z nich ve váze tak brzy vadne

nebo někdy vůbec víc nerozkvete,

v noci píšou tichý vzkaz – sbohem,světe…,

potichu odchází,ví to,ale přesto se snaží ještě chvíli žít,

přetrhli jim život a ony by tak chtěly živou vodu pít,

ne,ta ve váze jim nestačí,proto chřadnou,

sklání své krásné květy a vadnou,

svázané a mnohdy drátem spoutané,

ve váze bez lásky nechané.

Ještě máš chuť utrhnout si kytku?

Venku taky zvadnou a odejdou,ale až přijde jejich čas,

do té doby budou vonět a pyšnit se svými květy,

v záři slunce i v kapkách deště,

bude s nimi svět plný krás,

ještě máš chuť přinést si domů z obchodu květiny

nebo jsi je dostala z lásky?

Zvadnou,protože samy lásku nemají,

i když jsi z nich nadšená a budou se ti líbit,

sen o lásce ti možná nesplní,

vůbec nic ti nemohou slíbit.

A růže...?

Druhý den zvadnou,ve váze nemají sílu žít,

samy jsou bez lásky,tam venku s ostatními chtějí být

a rozdávat radost,krásu,lásku a vůni všem,

kdo se k nim skloní,pohladí jejich květy a přivoní si,

pro toho chtějí žít,neboť ten jejich lásku zaslouží si.

Neboj se říct,co si myslíš,když odchází jejich krása,

jen Boží láska je teď pro ně spása,

zlomené,smutné a bez života v popelnici skončí,

škoda té jejich krásy,kterou rozdávaly,

zvadlé a pomačkané se se životem pomalu loučí,

jak smutné je pozorovat vývoj květiny od zrození do smrti,

to jak se s nimi někdy zachází,tvoji duši drtí,

nechtěj růže,které vykvetly,jen proto,že jsou krásné,

nech je volně žít,

můžeš si k nim přivonět,pohladit jejich květy,

i tak je budeš mít,

nechtěj pivoňky,taky jsou krásné a jsou potravou mravenců,

jejich chuť a vůně jsou pro ně a jejich život tak vzácné,

nechtěj ani šeřík,i když tak krásně voní,

v bytě ti vonět přestane a bude tě z něj bolet hlava,

buď rozumná,buď holka,ale i dáma,

zapomeň na kytici,kterou tvůj milý přinese,

protože tě miluje a protože se to má,

jen malou chvíli potěší tvé oči a srdce,

do té doby,než to každá květina vzdá,

potěš se kytičkou fialek,konvalinek,tulipánů,lilií,narcisek

a všech dalších tisíců kytiček,které tam venku kvetou,

ale nech je žít,i ony potřebují k životu lásku,

bez které neumí být.

Slyšíš to šumění větru,když je ticho a tma,

to květiny si mezi sebou povídají a do dálky voní

a v noci v nich tančí víly,které zlatými zvonečky zvoní

a až ráno vyjde slunce,půjdou víly i květiny spát

a tiše budou doufat,že se v noci zase všichni potkají,

aby si spolu mohly povídat a mohly si hrát...