Pohádka, tajemství a Ty

Tak jako měsíc na nebi září a já slyším tvůj tichý vzdech,

tak obloha se nese ve světle stínů a u stromů v trávě roste mech

a kytky spí,krůpěje noční rosy kouzlí v trávě a na kytkách,které ještě nešly spát

a víly tančí a ptají se sami sebe,kdo si s námi bude hrát

a ty,chceš mě políbit a mít mě stále blíž,

hladím tvou tvář,co ty o mně vlastně víš...

Krásná jak anděl a divoká jako kůň,letící noční tmou,

chceš mě mít jen pro sebe a já budu dnes jenom tvou,

láskou i touhou,kamarádkou i milenkou,

andělem lásky,ale nikdy ne Popelkou,

slza na tvých řasách zaleskla se,když řekla jsem,že už jdu spát,

přej si,co chceš,co můžeš si přát

a tmavá noc prozářená měsíčním světlem dává mi znamení,

že ještě není ke spaní ten správný čas,

tolik si přeješ naplnit tu touhu v nás

a babí léto ve spleti pavučin z noční mlhy schovalo do svých sítí nás i čas

pověz,lásko,co teď uděláš...?

Odemykáš pavučinku utkanou ze stříbrných nitek a krůpějí vody,

vezmeš mě za ruku a vkročíme rázem do světa fantazie a módy,

do světa lásky a tajemných přání,

toužíš po mně tak jako já po tobě,

tak neváhej,jsem jenom teď k mání,

usmíváš se a hladíš mě po vlasech dlouhých jako je tahle noc,

chci tě,lásko,tak strašně moc,

tajemství lásky rozpleteme spolu ve výškách vesmíru,

nerozfouká ji ani vítr jako popel z papíru,

líbáš mě a já ti polibky vracím zpátky,

nechci jít znovu do pohádky,

s tebou žiju sen,který se mi zdál,

nejsem v říši pohádek,kde jsou princezny,královny i král,

pohádky neplatí,svlékáš mě z mých krajek,

cítím tvůj horký dech a znovu slyším ten tvůj tichý tajemný vzdech,

jsme tu spolu v těch čtyřech zdech a postel je náš vášnivý společník,

kytici voňavých růží pokládáš na ručník,

smáčíme rty v růžovém víně a andělé nám budou k naší lásce na harfu hrát,

ještě chvíli odkrývej ta tajemství lásky,

ještě chvíli,než začne svítat a půjdeme spát...