Tak jako měsíc na nebi září a já slyším tvůj tichý vzdech,
tak obloha se nese ve světle stínů a u stromů v trávě roste mech
a kytky spí,krůpěje noční rosy kouzlí v trávě a na kytkách,které ještě nešly spát
a víly tančí a ptají se sami sebe,kdo si s námi bude hrát
a ty,chceš mě políbit a mít mě stále blíž,
hladím tvou tvář,co ty o mně vlastně víš...
Krásná jak anděl a divoká jako kůň,letící noční tmou,
chceš mě mít jen pro sebe a já budu dnes jenom tvou,
láskou i touhou,kamarádkou i milenkou,
andělem lásky,ale nikdy ne Popelkou,
slza na tvých řasách zaleskla se,když řekla jsem,že už jdu spát,
přej si,co chceš,co můžeš si přát
a tmavá noc prozářená měsíčním světlem dává mi znamení,
že ještě není ke spaní ten správný čas,
tolik si přeješ naplnit tu touhu v nás
a babí léto ve spleti pavučin z noční mlhy schovalo do svých sítí nás i čas
pověz,lásko,co teď uděláš...?
Odemykáš pavučinku utkanou ze stříbrných nitek a krůpějí vody,
vezmeš mě za ruku a vkročíme rázem do světa fantazie a módy,
do světa lásky a tajemných přání,
toužíš po mně tak jako já po tobě,
tak neváhej,jsem jenom teď k mání,
usmíváš se a hladíš mě po vlasech dlouhých jako je tahle noc,
chci tě,lásko,tak strašně moc,
tajemství lásky rozpleteme spolu ve výškách vesmíru,
nerozfouká ji ani vítr jako popel z papíru,
líbáš mě a já ti polibky vracím zpátky,
nechci jít znovu do pohádky,
s tebou žiju sen,který se mi zdál,
nejsem v říši pohádek,kde jsou princezny,královny i král,
pohádky neplatí,svlékáš mě z mých krajek,
cítím tvůj horký dech a znovu slyším ten tvůj tichý tajemný vzdech,
jsme tu spolu v těch čtyřech zdech a postel je náš vášnivý společník,
kytici voňavých růží pokládáš na ručník,
smáčíme rty v růžovém víně a andělé nám budou k naší lásce na harfu hrát,
ještě chvíli odkrývej ta tajemství lásky,
ještě chvíli,než začne svítat a půjdeme spát...