Sněhurka

Bílá jako napadaný sníh a na tváři lehký,smutný smích,

oči jako dvě studánky,ve kterých schováváš svou touhu

a rty jako srdíčko,které se bojí vyslovit dvě slovíčka-já mohu...

Tělo bohyně schováváš pod dlouhými šaty,

odcházíš pryč vysokými,těžkými vraty,

oči plné smutku máš,ze své lásky se zpovídáš

a přesto tvé oči ukazují,co by rády,

před světem skrýváš všechny své vnady

a chce se ti plakat,že láska je plná zrady.

Po tváři stékají ti slané slzy,

nechceš se vrátit,ještě je brzy,

havraní vlasy ti padají do tváře

a zakrývají tvůj pláč i lehký smích,

z hrdla se ti dere těžký,smutný vzdych.

Neplač,nebuď smutná,

chce se mi vzít tvé ruce do svých dlaní

a pak pohladit tu smutnou bílou tvářičku,

políbit tvá něžná ústa,aby zrůžověla aspoň trošičku,

vdechnout ti novou naději,která neumírá,

potěšit tvoji dušičku,která za lásku zodpovídá.

Jsi jako Sněhurka,čistá a nevinná,která touží po lásce,

poznala však jen zklamání,zahalila své tělo,

smutná a bázlivá,dala se na pokání.

Neboj se,Sněhurko a otevři svoje srdíčko,

jestli budeš chtít,já tě ze smutku vysvobodím

aspoň maličko,

zahřeji tě svými polibky a touhou svého těla,

že existuje touha a vášeň jsi skoro zapoměla,

já dám ti jí,kolik budeš chtít,

už nemusíš jako Sněhurka o lásce jen snít,

láska je tu s námi,se mnou i s tebou,

nedovol,ať tvé rty a ruce zebou,

dopřej jim teplo lásky,po které tolik toužíš,

že v noci své oči ani nezamhouříš.

Bílá jako čerstvě napadaný sníh,

Sněhurko,pojď ke mně,neboj se,

že naše láska bude hřích,

přitiskni se ke mně tak jako já k tobě,

zavři oči a oddej se něžným polibkům

plných touhy tvého těla,

neboj se a dělej to,co jsi dělat chtěla,

zapomeň na zradu a zklamání z minulé lásky,

zahoď smutek a nedělej si z ničeho vrásky,

objímáš mě a líbáš a tvé tělo hřeje,

oči ti září a všechno se v tobě zase směje,

odhazuješ dlouhé šaty,

tvář ti zrůžověla láskou a z tvého těla cítím žár,

stojíš tu přede mnou nahá a přijímáš mou lásku jako dar,

Sněhurko krásná,pojď,zvu tě dál...