Bílá jako napadaný sníh a na tváři lehký,smutný smích,
oči jako dvě studánky,ve kterých schováváš svou touhu
a rty jako srdíčko,které se bojí vyslovit dvě slovíčka-já mohu...
Tělo bohyně schováváš pod dlouhými šaty,
odcházíš pryč vysokými,těžkými vraty,
oči plné smutku máš,ze své lásky se zpovídáš
a přesto tvé oči ukazují,co by rády,
před světem skrýváš všechny své vnady
a chce se ti plakat,že láska je plná zrady.
Po tváři stékají ti slané slzy,
nechceš se vrátit,ještě je brzy,
havraní vlasy ti padají do tváře
a zakrývají tvůj pláč i lehký smích,
z hrdla se ti dere těžký,smutný vzdych.
Neplač,nebuď smutná,
chce se mi vzít tvé ruce do svých dlaní
a pak pohladit tu smutnou bílou tvářičku,
políbit tvá něžná ústa,aby zrůžověla aspoň trošičku,
vdechnout ti novou naději,která neumírá,
potěšit tvoji dušičku,která za lásku zodpovídá.
Jsi jako Sněhurka,čistá a nevinná,která touží po lásce,
poznala však jen zklamání,zahalila své tělo,
smutná a bázlivá,dala se na pokání.
Neboj se,Sněhurko a otevři svoje srdíčko,
jestli budeš chtít,já tě ze smutku vysvobodím
aspoň maličko,
zahřeji tě svými polibky a touhou svého těla,
že existuje touha a vášeň jsi skoro zapoměla,
já dám ti jí,kolik budeš chtít,
už nemusíš jako Sněhurka o lásce jen snít,
láska je tu s námi,se mnou i s tebou,
nedovol,ať tvé rty a ruce zebou,
dopřej jim teplo lásky,po které tolik toužíš,
že v noci své oči ani nezamhouříš.
Bílá jako čerstvě napadaný sníh,
Sněhurko,pojď ke mně,neboj se,
že naše láska bude hřích,
přitiskni se ke mně tak jako já k tobě,
zavři oči a oddej se něžným polibkům
plných touhy tvého těla,
neboj se a dělej to,co jsi dělat chtěla,
zapomeň na zradu a zklamání z minulé lásky,
zahoď smutek a nedělej si z ničeho vrásky,
objímáš mě a líbáš a tvé tělo hřeje,
oči ti září a všechno se v tobě zase směje,
odhazuješ dlouhé šaty,
tvář ti zrůžověla láskou a z tvého těla cítím žár,
stojíš tu přede mnou nahá a přijímáš mou lásku jako dar,
Sněhurko krásná,pojď,zvu tě dál...
2024 ©